Co dělat, když pes na procházce všechno očichává

Vyjdete se psem ven a máte jednoduchý plán: obejít blok, dojít do parku a za půl hodiny být doma. Jenže váš pes má jiný program. První tři minuty zkoumá jeden keř, potom se vrátí k lampě a o pár metrů dál objeví kus trávy, který si očividně zaslouží důkladné vyšetřování.

Člověk pak snadno získá pocit, že se nikam neposouvá. Jenže z pohledu psa se toho děje opravdu hodně.

Čichání není zbytečné zdržování. Je to jeden z hlavních způsobů, jak pes poznává své okolí. Dobrá procházka proto nemusí být ta, během které ujdete nejvíc kilometrů.

Proč psi na procházce tolik čichají

My se při procházce orientujeme hlavně očima. Pes používá mnohem výrazněji nos.

Pachy mu poskytují informace o prostředí, lidech i dalších zvířatech. Místo, které vám připadá jako obyčejný roh ulice, může být pro psa plné zajímavých stop.

Proto se někdy zastaví přesně tam, kde vy nevidíte vůbec nic zvláštního.

Pro psa je čichání přirozená aktivita. Pomáhá mu prozkoumávat okolí a zaměstnává ho nejen fyzicky, ale také hlavou.

Když mu během procházky dovolíte část času opravdu čichat, nedáváte mu „volno od procházky". Právě procházku mu tím děláte zajímavější.

Procházka nemusí být závod v kilometrech

Je snadné hodnotit procházku podle času a vzdálenosti.

Ušli jsme pět kilometrů? Skvělé. Jen kilometr? To bylo nějaké krátké.

Pro psa ale samotný počet kilometrů neříká všechno.

Klidná půlhodina, během které má možnost prozkoumávat nové pachy, může být hodnotnější než rychlá chůze stejnou trasou, při které ho od každého stromu okamžitě odtáhnete.

To neznamená, že máte stát dvacet minut u každého patníku. Jde spíš o rozumný kompromis mezi společným pohybem a časem, který pes může využít po svém.

Nechte psa někdy vybrat tempo

Běžný den je plný situací, ve kterých rozhodujeme za psa.

Kdy se vstává, kdy se jí, kam se jde a kdy procházka končí.

Proto může být příjemné dát mu během části vycházky trochu více prostoru.

Na bezpečném místě zpomalte a nechte psa chvíli rozhodovat, který pach chce prozkoumat. Nemusíte mít přesný cíl ani tempo.

Taková „čichací procházka" může být překvapivě jednoduchý způsob, jak psovi zpestřit běžný den.

Nemusíte kvůli ní jezdit do lesa. I známá trasa kolem domu se každý den pachově mění.

Kdy psa od čichání raději odvést

Čichání je přirozené, ale samozřejmě existují situace, kdy potřebujete pokračovat.

Pokud stojíte u přechodu, překážíte ostatním lidem nebo se pes snaží dostat k něčemu nebezpečnému, není potřeba čekat, až dokončí celé své vyšetřování.

Stejně tak nechcete, aby pes strkal nos do odpadků, zbytků jídla nebo neznámých látek.

Praktické je naučit psa jednoduchý signál, který znamená něco jako „jdeme dál".

Řekněte ho klidně, dejte psovi jasnou informaci, že pokračujete, a odměňte ho, když se od pachu odpojí a jde s vámi.

Cílem není čichání zakázat. Chcete jen umět procházku řídit ve chvíli, kdy je to potřeba.

Střídejte čas na čichání a společnou chůzi

Nemusíte si vybírat mezi dvěma extrémy: buď pes očichává úplně všechno, nebo musí celou dobu pochodovat vedle nohy.

Mnohem praktičtější je obě věci střídat.

Část trasy můžete jít svižněji a chtít, aby se pes pohyboval s vámi. Na klidném místě mu potom dáte více prostoru a necháte ho očichávat.

Pes se postupně naučí, že existují chvíle, kdy se jde společně, a chvíle, kdy má větší volnost.

To se hodí hlavně ve městě, kde někdy potřebujete projít rušným místem bez zastavování u každého rohu.

Čichání můžete použít jako odměnu

Má váš pes před sebou strom, ke kterému se zoufale snaží dostat?

Místo přetahování můžete situaci využít při tréninku chůze na vodítku.

Počkejte, až se vodítko uvolní nebo vám pes věnuje pozornost. Potom se společně ke stromu přesuňte a dovolte mu ho očichat.

Pro psa může být možnost dostat se k zajímavému pachu velmi silnou odměnou.

Postupně se tak může učit jednoduché pravidlo:

netahám → dostanu se tam, kam chci.

Nemusíte tedy při každém správném kroku vytahovat pamlsek. Někdy je nejlepší odměna přímo součástí prostředí.

Delší vodítko může dát psovi více prostoru

Na klidných a bezpečných místech může být příjemné použít delší vodítko nebo stopovací šňůru.

Pes díky tomu nemusí každé dva kroky měnit směr podle vašeho tempa a má větší prostor pro přirozené prozkoumávání okolí.

Samozřejmě záleží na místě.

Dlouhé vodítko není praktické na přeplněném chodníku nebo těsně vedle silnice. Na louce, široké cestě nebo jiném přehledném místě ale může fungovat skvěle.

Při používání delšího vodítka se naučte s jeho délkou bezpečně pracovat a dávejte pozor, aby se nezamotalo kolem lidí, psů nebo vašich nohou.

Čichání může pomoct i aktivnímu psovi

Když má pes hodně energie, první myšlenka bývá často jednoduchá: potřebuje delší procházku.

Někdy ano. Ale fyzická aktivita není jediný způsob, jak psa zaměstnat.

Čichání zapojuje pozornost a nutí psa zpracovávat velké množství informací. Proto může být klidná procházka s dostatkem prostoru pro nos zajímavým doplněním běžného pohybu.

Neznamená to, že deset minut u jednoho keře nahradí veškerou fyzickou aktivitu.

Spíš jde o to, že dobrý den psa nemusí být postavený jen na kilometrech, běhání a házení míčku. Pohyb, čichání, krátký trénink a odpočinek se mohou příjemně doplňovat.

U štěněte je očichávání součást poznávání světa

Pro štěně je venku téměř všechno nové.

Nové povrchy, lidé, psi, auta, zvuky a samozřejmě pachy. Pokud ho celou procházku popoháníte, aby šlo rychleji, může mít méně prostoru nové prostředí v klidu prozkoumat.

Dejte mu čas.

Nemusíte během první procházky obejít celé sídliště. Někdy je lepší projít krátký úsek pomalu a nechat štěně zpracovat to, co kolem sebe objevuje.

Zároveň hlídejte únavu. Mladý pes může být zahlcený nejen fyzickou aktivitou, ale také velkým množstvím nových podnětů.

Co když pes při čichání úplně „vypne"

Někteří psi se do pachu ponoří tak intenzivně, že jako by člověk na druhém konci vodítka přestal existovat.

V takové situaci se hodí trénovat jednoduché odpojení od prostředí.

Začněte na méně zajímavých místech. Oslovte psa jménem nebo použijte známý signál. Jakmile se na vás podívá nebo se od pachu odpojí, pochvalte ho a odměňte.

Postupně můžete trénovat v náročnějším prostředí.

Nečekejte ale, že pes bude ignorovat všechny pachy jen proto, že máte v kapse granuli. Pokud je prostředí příliš zajímavé, zvětšete vzdálenost nebo mu nejdříve dovolte část místa prozkoumat.

Dávejte pozor na pojídání věcí ze země

Čichání a sbírání všeho, co pes najde, jsou dvě různé věci.

Je v pořádku nechat psa prozkoumat trávu. Není v pořádku nechat ho bez kontroly spolknout neznámý zbytek jídla, kost nebo něco, co může být nebezpečné.

Pokud váš pes rád vysává chodník jako vysavač, vyplatí se pracovat na spolehlivém povelu pro ponechání nebo puštění předmětu.

Na rizikových místech buďte pozornější a nenechávejte psa prozkoumávat odpadky jen ve jménu „přirozeného čichání".

Volnost na procházce má pořád mít bezpečné hranice.

Zkuste někdy procházku bez cíle

Jednou za čas zkuste vyjít ven bez ambice ujít konkrétní počet kilometrů.

Najděte bezpečné místo, dejte psovi trochu více času a sledujte, co ho zajímá.

Možná za půl hodiny ujdete výrazně méně než obvykle. To vůbec nevadí.

Taková procházka může být příjemnou změnou i pro vás. Nemusíte pořád někam spěchat a pes dostane možnost používat svůj nejdůležitější nástroj pro poznávání světa.

Takže nechat psa všechno očichávat?

Ne úplně všechno a ne neomezeně dlouho. Ale rozhodně není potřeba psa od každého zajímavého místa automaticky odtahovat.

Čichání je normální a důležitá součást psí procházky.

Dejte psovi prostor očichávat tam, kde je to bezpečné, a zároveň ho naučte, že na váš signál dokáže pokračovat dál. Střídejte klidné prozkoumávání s běžnou společnou chůzí a využívejte zajímavé pachy jako odměnu.

Procházka pak nemusí být souboj mezi člověkem, který chce jít dopředu, a psem, který chce stát u každého stromu.

Může to být společný čas, během kterého se trochu projdete vy – a pes si zároveň v klidu přečte všechny důležité zprávy, které mu okolí nechalo přímo pod nosem.